Budoucí senioři v létě vesele rejdí na kolečkových bruslích, hrají hokej, vozí děti na tenis a o dovolené se rádi potápějí v teplých mořích. V zimě s oblibou utrácejí za cesty na vzdálené alpské kopce. Zdánlivě se absolutně liší od svých předchůdců, dnešních důchodců. Ti budoucí si často dělají legraci (někdy shovívavou, někdy zlou) z těch dnešních. Mají pocit, že jsou neskutečně jiní a že jim patří budoucnost. A o to běží. Patří jim opravdu? A pokud ano, za kolik? A bude patřit všem?