Divoké rebalancování portfolií kvůli inflaci? Lepší je nic nedělat a držet se dlouhodobé strategie
Inflace je pro řadu investorů stále větším strašákem. Obávají se mimo jiné, že by na rychlý růst spotřebitelských cen již nemusela stačit ani expanze akciového trhu. Tématu inflace se věnuje také nedávno zveřejněná studie US Inflation and Global Asset Returns od Weie Daie a Mamdouha Medhata z Dimensional Fund Advisors. Ta se soustředí na inflaci ve dvou časových obdobích - mezi roky 1927 a 2020 a mezi roky 1991 a 2020 - a mimo jiné zkoumá vztah mezi inflací a nominálními a reálnými výnosy aktiv.
Dai a Medhat rozlišují nízkou a vysokou inflaci. O nízké inflaci hovoří, když se tempo růstu spotřebitelských cen nachází pod mediánovou úrovní, o vysoké pak, když se nachází nad ní. Medián pro období mezi roky 1927 a 2020 byl 2,7 % a mezi roky 1991 a 2020 činil 2,3 %. Na úvod tedy dva grafy, které ukazují, jak se nízká a vysoká inflace ve sledovaných obdobích střídaly.
Následující srovnání ukazuje, jaká aktiva se historicky ukázala být efektivním nástrojem v zajišťování se proti inflaci, respektive ve snaze inflaci výrazně překonat. Dai a Medhat došli k závěru, že minimálně vyvážit inflaci byla v obou sledovaných obdobích schopna téměř všechna aktiva. Jasným vítězem jsou v obou případech akcie. Ochránit prostředky proti nízké i vysoké inflaci byly schopné i americké vládní bondy, záporné hodnoty ukazují u obou sledovaných období jen měsíční pokladniční poukázky.
Současně ale Dai a Medhat upozorňují, že korelace mezi nominálními výnosy aktiv a inflací v obou sledovaných obdobích je velice slabá. Výraznější pozitivní korelaci vykazovaly akcie navázané na energetiku a komodity, to ovšem bylo doprovázeno vysokou volatilitou. Investory proto autoři studie nabádají k opatrnému přístupu ke strategiím založeným na tomto předpokladu. Spíše jim radí, aby se drželi dosavadních strategií se široce diverzifikovanými portfolii.
Zdroj: Evidence-Based Investor