Řecko a Evropa, Řecko vs. Evropa: Blíží se kompromis, nebo začátek konce?

Ivan Pilip (exministr financí)

Na jedné straně je scénář, že by nyní Řecko odešlo z eurozóny, úplně jiný než před třemi, čtyřmi lety. Tehdy by to určitě znamenalo dramatický nápor na euro, a to nejen z pohledu kurzu, ale třeba i důvěry v něj, stability a fungování. To je nyní zažehnáno. Proti tomu ale stojí nevýhoda toho, že pokud se nové řecké vládě ustoupí, půjde o pobídku pro politiky, jako je Pablo Iglesias a jeho strana Podemos ve Španělsku. Když čtete texty z dílny této strany, máte pocit, že jste se vrátili 30 let do minulosti. Iglesias je například schopný v době, kdy ve Venezuele není k dostání toaletní papír a na rýži se stojí tříhodinové fronty, označit její ekonomický model za výborný a hodný následování v Evropě. To má člověk najednou pocit, že věci začínají být hodně vážné. Otázkou tedy je, zda by se přílišné ústupky Řecku nestaly nebezpečným precedentem, signálem, že se strategie a ekonomické blouznění, které tým Syrizy předvádí, vlastně mohou vyplatit.

Petr Gapko (hlavní ekonom GE Money Bank)

Současná situace kolem Řecka je velmi nepřehledná. Na jedné straně vidíme poměrně ostrou rétoriku z obou stran, na straně druhé jsme se dočkali akce Evropské centrální banky, která přestala přijímat řecké státní dluhopisy jako kolaterál, což ovlivní likviditu řeckých bank. Řecko se tedy dostává do kleští, evropské instituce ale podle mě mohou přistoupit na kompromis v podobě prodloužení splatnosti řeckého dluhu. Trojka totiž podcenila dopad ozdravných opatření na řeckou ekonomiku, výsledný hospodářský propad v Řecku byl hlubší, než se čekalo. Pokud by Řecko mělo vystoupit z eurozóny, pravděpodobně by rychle následoval jeho bankrot, což by znamenalo další recesi a razantní zhoršení životních podmínek v zemi.

Jarolím Antal (ředitel Centra evropských studií na VŠE)

Současná řecká vláda nabízí nejen svým neformálním šatníkem a stylem vystupování nový, odlišný pohled na to, co by mohlo v rámci snah o oživení řecké ekonomiky zafungovat. Podstatou rétoriky premiéra Tsiprase je nicméně populismus nejhrubšího zrna, nic víc. Záchrana Řecka před několika lety bez okamžité finanční pomoci nebyla možná. Solidarita, kterou Evropská unie a Mezinárodní měnový fond projevily, byla přitom navázána nejen na plnění závazků, ale i na reformy. Právě do těch se často nikomu nechce, citlivě na ně reagují i voliči. Řecko je nyní příkladem země, kde má sice alternativa po volbách moc, ale chybí jí řešení. Tamní vláda si tak v Evropě pravděpodobně žádné velké změny nevydupe. Určitě pak bude zajímavé sledovat, jak to Tsiprasova družina bez kravat vysvětlí voličům.

Jan Jedlička (analytik a manažer EU Office České spořitelny)

Řekům bych ustoupil v otázce splátek. Evropě je v principu jedno, zda Řecko své dluhy splatí za deset, nebo třeba za sto let, a zda bude platit úrok 1 % nebo 3 %. Řecko je evropský trpaslík, a tak na tom nesejde. Podstatné však je, že jsou půjčky vázány na nějaký program. I z hlediska selského rozumu musí platit, že nic není zadarmo. Musí platit "ulevíme vám, zaplatíme to za vás, půjčíme vám na 100 let, ale vy musíte také něco obětovat". Kdyby tedy bylo na mně, asi bych premiéru Tsiprasovi neustoupil ve všem. Zřejmě bych ale dále prodloužil splatnost dluhu, oddálil první splátky – splácet se může začít třeba za dvacet let – a ještě snížil úroky. V otázce reformního programu bych se snažil ustupovat co nejméně.