Pracovní týden 30 hodin? Tak to ve čtvrtek jedeme na chalupu!
Komu by se nelíbilo pracovat jen třicet hodin týdně. Stovka německých vědců, politiků a odborářů zcela vážně navrhuje, aby se postupně zavedl třicetihodinový pracovní týden.
Zatímco Francouzi přemýšlejí, jak po vzoru svého východního souseda zvýšit svou konkurenceschopnost, někteří Němci by rádi okopírovali francouzský "vynález" výrazně kratšího pracovního týdne. Dokonce by do toho měli jít více zostra a místo francouzských třiceti pěti hodin týdně pracovat rovnou jen třicet.
Já už dělat nebudu…
V polovině února vyzvala stovka převážně levicových intelektuálů, politiků a odborářů své organizace, aby se zasazovaly o třicetihodinový pracovní týden při zachování současných platů. Důvodem má být přebytek práce na trhu, který tlačí dolů mzdy a drží nezaměstnanost na vysoké úrovni (v Německu je nyní bez práce 5,5 % pracovní síly, autoři výzvy ale upozorňují, že řada lidí pracuje jen na částečný úvazek). Pokud by zaměstnanci směli pracovat méně, firmy by musely najmout další. Jak by se o ně na pracovním trhu přetahovaly, musely by nabídnout vyšší mzdy.
Francouzi zkrácení pracovního týdne v roce 2002 také ospravedlňovali snahou snížit nezaměstnanost. Při pohledu na vývoj tohoto ukazatele se ale nezdá, že by dosáhli kýženému efektu. Spíše to vypadá, že i toto opatření je součástí zhoubného mixu, který poslal francouzskou konkurenceschopnost ke dnu a který dusí tamní ekonomiku.
Tak to ne!
Kritika iniciativy na sebe nenechala dlouho čekat. Její autoři počítají s tím, že kratší pracovní týden za stejný plat by kompenzoval nárůst produktivity práce, ale nejen Heiner Flassbeck, ředitel Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD), nepovažuje takový nárůst za realistický. Místo "ráje s pečenými holuby" by prý nastal hromadný přesun výroby za hranice nebo masové snížení platů.
Karl Brenke, odborník berlínského institutu pro hospodářský výzkum DIW (Deutsches Institut für Wirtschaftsforschung), upozorňuje na další zádrhel. Autoři návrhu předpokládají, že některé firmy budou muset najmout nové lidi. Mělo by jít o ty společnosti, jejichž zaměstnanci nezvládnou zvýšit svou produktivitu o třetinu (a které současně kvůli nutnosti najmout nové pracovníky nezkrachují…). Boj pak ovšem nastane především o kvalifikované zaměstnance s vyšší produktivitou. Kratší pracovní týden tak "odskáčou" zejména hůře kvalifikovaní, tedy ti, kterým by měl tento "vynález" pomoci zejména.
O tom, jak dalece lze snížit současnou německou nezaměstnanost, o níž si jiné země mohou nechat zdát, se vedou debaty. Už nyní si řada firem stěžuje na nedostatek kvalifikovaných pracovníků. A kdo práci má, dostává více – podle Institutu pro makroekonomii a výzkum konjunktury (Institut für Makroökonomie und Konjunkturforschung, IMK) si němečtí zaměstnanci v loňském roce odnesli domů o 39 miliard eur více než v roce 2011. Se započtením inflace šlo o nárůst ve výši 1,5 %. A na rok 2013 se chystá další kolo razantního zvyšování, u některých zaměstnaneckých skupin se mluví až o 6 %.
