Na chybných predikcích inflace záleží

Na prognostiky hyperinflace se v poslední době snáší vlna kritiky. V "otevřeném dopise" Benu Bernankemu v roce 2010 prominentní investoři a ekonomové vyjádřili obavy, že kvantitativní uvolňování (QE) vyvolá po finanční krizi vysokou inflaci a znehodnocení dolaru. Bloomberg oslovil signatáře této výzvy a zjišťoval, zda připouštějí svou chybu.
Většina odpovídala zhruba v následujícím duchu: "Ve svých predikcích jsme se nemýlili, jen jsme s nimi přišli příliš brzy."
Autoři výzvy nemluvili jen o vysoké inflaci, hrozili narušením tržních mechanismů. S tím lze sice souhlasit, nicméně aspekt deformace trhu by ve spojitosti s QE neměl nikoho překvapit. Samotný Fed jasně oznámil, že jedním z hlavních cílů QE je držet ceny aktiv "na vyšších úrovních, než by za normálních okolností byly". Ve své podstatě se tak Fed snaží trhy manipulovat. V tomto případě jsou obavy z toho, že by politika Fedu mohla mít negativní dopady, na místě.
Chyby plodí chyby
Predikce inflace jsou ale problematičtější. Často vycházejí z neporozumění měnovému systému a jsou založeny na chybných modelech. Vedou pak nejen ke špatným investičním rozhodnutím, ale také ke špatným politickým rozhodnutím.
Mnoho prominentních tržních expertů označuje QE za tištění peněz, které vytváří podhoubí pro vysokou inflaci. Předpokládají totiž, že se rezervy Fedu dostávají z bankovního systému ven formou úvěrů a zaplavují ekonomiku přebytečnými penězi. V současnosti se to ale neděje, úvěrová aktivita zůstává tlumená a peníze z Fedu leží ladem v rezervách komerčních bank. ECB se ve své variantě QE snaží banky motivovat právě k dalším úvěrům, transakce peněz do bank tím i částečně podmiňuje.
Mnohé z inflačních predikcí byly založeny na mylných předpokladech. Často mají navíc politické pozadí, protože vtahování politiky do ekonomických věd je běžný fenomén. Není pak žádným překvapením, že mnozí z autorů nechtějí připustit chybu. Znamenalo by to, že je jejich ideologie založena na nesprávných základech.
Zdroj: Pragmatic Capitalism