Krize, recese a restrukturalizace místo optimismu, oživení a býčího trhu?

Japonsko

Japonská ekonomika spadla ve třetím kvartálu nečekaně do recese. Premiér Abe a guvernér národní banky Kuroda mají o čem přemýšlet. Země s jednou z nejnepříznivějších demografických křivek se potácí v dlouhém období bez výraznějšího růstu ekonomiky a cen. Deflaci sice Kuroda zatím odvrátil, ale ekonomika nešlape. Zemi čekají předčasné volby, parlament je rozpuštěný.

Třetí největší ekonomika světa se přitom opírá o nyní dokonce navýšený program kvantitativního uvolňování - akcie posilují, dluhopisy prakticky nic nevynášejí. Pro typického japonského investora, tedy člověka okolo 50 let s rozsáhlým dluhopisovým portfoliem báječná doba. Už samotné zadlužení Japonska, které se počítá ve stovkách procent HDP, je podle řady ekonomů dostatečným základem pro novou krizi s dopadem na globální hospodářství.

Brazílie

Nebýt půlprocentního mezikvartálního růstu HDP na konci loňského roku, ekonomika Brazílie by byla v recesi již čtyři čtvrtletí. Podnikání v zemi komplikuje velká byrokracie a uzavřenost hospodářství. "Na druhou stranu je potřeba připomenout, že jde o rozvíjející se zemi, která má dvě stě milionů obyvatel, její handicapy jsou svým způsobem kompenzovány potenciálem, očekáváním prosperity a růstem. Ten by byl podle ekonomů zdravý a udržitelný někde kolem úrovně 4-5 HDP za rok," uvedl v rozhovoru pro Investiční web ředitel společnosti PragoTec Jiří Jodas, který v Brazílii dlouhodobě působí.

Od staronové prezidentky Rousseffové očekává zaměření se na infrastrukturu, což by mohlo růst podpořit. Nicméně "byznys" její znovuzvolení nepřivítal. Brazilský real je na devítiletém minimu vůči dolaru, akcie jsou po oživení v roce 2009 v pomalém sestupném trendu. Na to, jaký potenciál se Brazílii přisuzoval, celkem tristní pohled.

Itálie

Tři čtvrtletí mírného, ale přece jen poklesu ekonomiky znamenají, že se v Itálii renesance ("Renzesance") zatím nekoná. Stárnoucí populace a v rámci Evropy vysoké veřejné zadlužení (přes 130 % HDP) komplikují cestu k tomu, o co Řím usiluje nebo by usilovat měl - k vyšší konkurenceschopnosti.

Další problémy

Již v úterý 25. listopadu se dozvíme, zda se mimo recesi udrželo Německo. Čeká se růst HDP o 0,1 % (jak rádi ekonomové a hlavně politici bazírují na desetinkách) po poklesu o 0,1 % ve druhém čtvrtletí, i malé negativní překvapení tak Němce odsoudí mezi evropské cestující s nápisem "recese" na zavazadle. Jen revize údajů za poslední kvartály z této skupiny vyvedly Francii, o její budoucnost si ale dělají starosti i optimisté mezi ekonomy a milovníci francouzského vína mezi spotřebiteli.

O vysoké nezaměstnanosti nejen v jižních zemích eurozóny, ale třeba i v Polsku toho bylo napsáno hodně. Miliony mladých lidí v Evropské unii nemají práci ani naději na její brzké získání. Inflace je v eurozóně vymírajícím druhem, Evropská centrální banka se snaží o jeho záchranu odkupy aktiv a rekordně nízkými sazbami. Dejme jí čas, jistě, trh je ale nekompromisní. Investoři na dluhopisovém trhu vzkazují Draghimu a spol. jediné - "dosavadní opatření jsou málo, začněte odkupovat státní bondy!" V eurozóně dost možná hlavní téma roku 2015, pro vás, kdo máte rádi dlouhodobější výhledy.

Čína má sice k recesi daleko, oficiální údaje stále ukazují na růst o více než 7 % ročně. Tato míra ale znamená výrazné zpomalení oproti posledním rokům. I v Číně centrální banka navíc čerstvě snížila sazby, aby ekonomice trochu pomohla.

"Světlá" místa?

V první desítce jsou světlými místy (i když s velkými otazníky) Spojené státy americké, ekonomická jednička, dále Spojené království (šestka) a možná Indie (desítka).

Dopady kvantitativního uvolňování v USA jsou rozporuplné - akcie a dluhopisy mají za sebou dlouhé "býčí" období, pohled do peněženky "průměrného Američana" ale odhaluje trochu méně veselou realitu. Rostoucím sociálním rozdílům se ve svých úvahách věnuje už dokonce i Janet Yellenová, šéfka centrální banky, která byla vždy velkou zastánkyní "levných peněz", na nichž pod dozorem regulátorů a politiků bohatly především banky a velké firmy.

Program nákupu aktiv centrální bankou v USA skončil (možná jen na určitou dobu, kdo ví). V Evropě se naopak odkupuje, v Japonsku se "tisknou" peníze mimořádným tempem. Mladé trhy nepředvádějí nic světoborného, ty velké (Čína, Rusko, Brazílie, Indie) trpí specifickými neduhy. Obrázek světové ekonomiky tak není růžový, jakkoli se globální míra růstu stále má pohybovat alespoň okolo 3 %.

Mario Draghi opakovaně vyzývá politiky v eurozóně, aby reformovali hospodářství. Pro vyspělý svět to platí beze zbytku. Každé další podpůrné opatření a pár desetin procenta růstu HDP vzbuzuje naději, že to půjde bez radikálních opatření. Šest let krize a boje s ní ale ukázalo, že to dost možná nepůjde. (Zatím) nepomáhají biliony nových dolarů, jenů a eur, fiskální pravidla ("potřebujeme jen malou výjimku, milý Brusele"), tisíce kilometrů dálnic a ještě větší počty prázdných bytů v Číně ani hýbání se sazbami centrálních bank v rozvíjejících se zemích. Možná tak místo výrazů jako "býčí trh", "optimismus" a "růst" budeme muset do slovníku opět zařadit pojmy jako "restrukturalizace", "krize", "reformy" a "recese". Pokud jsme je kdy založili do archivu.