Goldman Sachs: 8 odpovědí na otázky ohledně evropské dluhové krize a hrozby pro Itálii

1. Proč se krize začala šířit do Itálie?

Vnější rizika pro Itálii pramení především z budoucího nevyhnutelného zapojení soukromého sektoru při řešení dluhových problémů zemí PIIGS a následné reakce ratingových agentur, které se tento postup chystají označit jako restrukturalizaci dluhu, tedy de facto selektivní bankrot.

Itálie sice zatím nebyla přímo přirovnávána k případu Řecka, existují zde však určité varovné signály:

• neschopnost italské vlády dohodnout se na nezbytných rozpočtových škrtech;

• propad italského indexu nákupních manažerů v průmyslu PMI;

• pokles průmyslové produkce;

• rozšíření spreadů mezi italskými a německými desetiletými vládními dluhopisy (jsou na vyšší úrovni, než počátkem devadesátých let, kdy byly italské veřejné finance v katastrofálním stavu).

2. V jaké míře by mělo dojít v Itálii k plánované fiskální konsolidaci?

Poslední italský Plán stability je pro střednědobý horizont velmi ambiciózní. Pokud by stanovené cíle byly skutečně splněny, rozpočtový deficit by klesl už v roce 2012 pod 3 % a do roku 2014 by mělo být dosaženo dokonce vyrovnaného hospodaření. Dopad na zadlužení Itálie by byl takový, že by poměr dluhu k HDP tento rok kulminoval na hodnotě 120 % a v dalších třech letech by klesl o 8 %.

Tento scénář by však předpokládal rozpočtové reformy umožňující implementaci požadovaných výdajových škrtů. Navíc je nutno mít na paměti, že s nejrozsáhlejšími změnami v italském státním hospodaření se počítá až po roce 2011.

3. Při jaké hodnotě už budou italské úroky na vládní dluhopisy neudržitelné?

Záleží hodně na očekávání investorů, ale výnosnost okolo 7 % se dá považovat za práh udržitelnosti, protože by již měla markantní dopad na italské veřejné finance. Došlo by ke značnému navýšení nákladů na dluhovou službu.

4. Jaký má dopad růst úrokových měr a pokles akciového trhu na italský HDP?

Zvyšující se úroky a klesající akciový trh zhoršuje italské finanční prostředí. Pokud nepříznivý vývoj potrvá nadále, je tu riziko, že italský roční růst HDP se z +1% meziročně v prvním kvartále dostane do záporných hodnot.

5. Kdo drží italský dluh a jaký bude dopad na tyto subjekty v případě restrukturalizace?

Něco přes polovinu nesplaceného italského dluhu (okolo 1 800 miliard eur) drží zahraniční subjekty. Italské domácnosti drží okolo 15 % dluhu, Banca d’Italia asi 5 % a zbývajících cca 15 % připadá na italské banky a další finanční instituce. Největší dopad by tak restrukturalizace měla na evropské banky.

20 bank, které neustojí bankrot PIIGS

6 . Jaké jsou vyhlídky Španělska?

Riziko šíření nákazy z Itálie do Španělska tu rozhodně je. Ve srovnání s Itálií je španělský veřejný dluh sice podstatně nižší, ale vládní deficit vykazuje vyšší hodnotu. Stejně tak hrozí větší rizika ze strany španělských bank kvůli ztrátám z problémových hypoték.

7. Co se stane, pokud ECB utrpí ztráty v souvislosti s dluhovou krizí?

Klesnou její kapitálové rezervy a dluhová krize způsobí, že bude nutné centrální banku rekapitalizovat. Bylo by samozřejmě možné, aby centrální banka fungovala i při negativní hodnotě majetku, ale eurosystém by určitě zvolil spíše scénář rekapitalizace za pomoci vlád jednotlivých států eurozóny. Pokud zkrachuje pouze Řecko, kapitálovou vybavenost ECB to významně neohrozí.

8. Měla by být nalezena jiná cesta z krize, než zapojení soukromého sektoru?

Po zkušenostech z reakce trhů pravděpodobně ano. Debata o zapojení privátního sektoru krizi značně vyostřila. Spustilo by to okamžitou vlnu downgradů na úroveň selektivního bankrotu ze strany ratingových agentur a to by rozhodně situaci na trzích neuklidnilo.

Zdroj: Goldman Sachs